Otázky dosti zásadní

Je toho moc, co potkáte cestou do cíle. Ať už kráčíte kamkoliv.

A je toho moc i za pomyslnou cílovou páskou.

Když jsme s mou polovičkou dotahovali poslední detaily před zahájením prodeje sbírky Pozdní sběr na našem jednoduchém e-shopu, nebylo to vždy snadné. Nebylo to snadné ani před tím, ale přeci jen, ta cílová rovinka se táhla tak nějak pomaleji. Sbírka byla vytištěná, krásně naskládaná v regálu v naší pracovně už od července. A za dva měsíce se i hezky uležela. Vyzrála. Jak se na správný Pozdní sběr sluší a patří. Prodej byl naplánován na říjen. Chtěla jsem prvního, ale protože to nebyl pracovní den, posunuli jsme datum zahájení prodeje až na 3. 10. 2022.

Nakonec jsme se rozhodli spustit prodej jen sbírky fyzické. S elektronickou verzí jsme se dost potrápili. Ony čtečky knih nejsou moc nakloněny zobrazování poezie. To, co nadělají s verši, není vůbec hezké. Nasekají je jako maso na karbanátky a „konzumovat“ se to opravdu nedá, což nám na počátku tak nějak nedošlo. Inu, jsme v tomto oboru oba s mužem laici a učíme se za chodu.  Taky ilustrace přefiltrované do černobílých verzí nejsou a nikdy nebudou to pravé. Takže, i když máme ISBN jak na formát PDF, tak na formát EPUB, prodej nespustíme. Rozhodnutí padlo takové.

A je to nakonec i velmi dobře. Kniha je kniha. Dle vašich zpětných reakcí, prostě voní, prostě si na ni můžete sáhnout, je barevná, teplá, komunikuje s vámi tím vším, co je do ní naší společnou prací dáno. Nešetřili jsme při výběru papíru, ani písma, které není jen tak tradiční. Nešetřili jsme ani na provedení. Ne kvůli tomu, že bychom se potřebovali vydat, ale kvůli tomu, že jsme chtěli dát. Pokud tedy mohu mluvit za nás za oba, tak myslím, že to s mužem cítíme stejně.

Když si dovolíte tuto zkušenost, zjistíte, že je i zajímavou sociální sondou. Stejně jako třeba rozvod či změna zaměstnání, dost přefiltruje lidi kolem vás. Zmizí pochlebovači, a naopak zájem projevují skutečně spřízněné duše. A mnohdy jsou to ty, o kterých byste to doposud neřekli. Že byste vůbec o nich v souvislosti s poezií neuvažovali.

Víte, já to mám třeba tak… Roky se pohybuji na různých literárních serverech. Občas se stane, že někdo něco vydá, většinou samizdatem. Poezie není žánr, o který by stála řada vydavatelství, a tak se básníci ale i prozaici postarají sami. Ať už v různých crou-foudingových kampaních, jako je hithit, startovač, kikstarter atd. anebo prostě sami či podpořeni sponzorstvím, které si sami seženou. Vysypou svoje „prasátko“ a jdou do toho. Z vlastního pnutí nebo z popudu jiných. U těch, jejichž poezii obdivuji a komentuji, ani vteřinu neváhám. Sbírku či knihu si koupím (pokud mi ji sám autor nedá darem, což se u těch spřízněných duší stává). Protože ji chci mít, protože chci tuhle bohulibou činnost podpořit alespoň tím málem. Protože pro autora je největším zadostučiněním to, když jeho literární dítě najde cestu z domova do vašich knihoven a možná i srdcí. Je to vlastně úplně prosté a nic více na tom není.

Vaše Zu

… A pro ty ostatní, co by se toužili zeptat…

• Ukázky jsou zde v galerii. Více jich nebude. Nejsem knižní klub. Deset stran u mě znamená 10 básní. Deset sklenek pozdního sběru s velkým P. Byli byste opilí. A já opilce nerada.
• Ano, doklad vydávat musím, zdanit musím. Vydali jsme sbírku přes naši firmu. A ta daně platí. Poctivě.
• Ano, doprava tolik stojí. Jeden balík, konkrétně nás 89 korun. Něco stojí balení. Něco čas můj, něco čas někoho, kdo balíček odnese do Zásilkovny. Tak to v podnikání je. Faktury za dopravu platíme taky poctivě.
• Z, Zu – mé logo. Opravdu mě nenapadla ta šílená souvislost, která ke mně doputovala dnes zprávou před messenger. V době, kdy logo vznikalo žádná válka nebyla. A já jsem Zuzana. V básnických kruzích mi říkají Zu. Logo bylo tedy logickým zhmotněním tohoto. Už jsem ho stáhla. Raději. S tím, co asociovalo, byť u jediného pozorovatele, nechci mít nic společného.
• Ne, zbohatnout se na vydání čehokoliv takového opravdu nedá. Rozhodně ne materiálně. A věřte nebo nevěřte, o to tady nakonec vůbec nekráčí.