Od verše ke knize…
Jsem v celku pořádný člověk. Aspoň si to o sobě myslím. Lépe řečeno, myslela jsem si. Dokud jsem, jak už zmiňuji v předchozím článku především na popud mého muže Milana, nezačala dávat dohromady tuhle sbírku. V básních mám totiž absolutní chaos. Mám je všude. Na stovkách papírků. V poznámkových blocích. V desítkách složek. Na pevném disku, CD disku, v Dropboxu na Onedrive. Prostě… Všude. Dokonce i tam, kde bych je nikdy nehledala a kde jsem přesvědčena o tom, že jsem je nikdy nemohla umístit. Umístila. K vlastnímu překvapení.
V mém básnicky plodném období jsem jich totiž napsala desítky. Sítem sebekritiky jich ovšem prošlo jen velmi málo. Jen velmi málo jich stálo za to, a ještě méně stálo za sdílení. Ve sbírce Pozdní sběr je přeneseně doslova „výběr z hroznů“. Vše, na co jsem dosáhla, co jsem dokázala a uměla sesbírat a srovnat tak, aby to alespoň trochu dávalo smysl.
Jakýmsi vodítkem mi bylo 12 ilustrací malíře, grafika a pedagoga pana Emila Slámy, který mě kdysi oslovil na literárním serveru pismak.cz s nabídkou vytvoření grafik k cyklu mých básní nazvaném Ozvěny roku. Ilustrace k 12 básním věnovaným měsícům v roce mi namaloval nezištně a já je tehdy publikovala jen v internetovém světě, sice neomezených možností, ale dost omezeného okruhu čtenářů a návštěvníků již zmíněného serveru. Dokonce jsem se tehdy pro tento účel musela naučit vkládat k publikovaným básním i obrázky prostřednictvím HTML kódu. Tam se 12 jedinečných grafik krátce zablesklo a zmizelo ve vodopádu stovek dalších autorů a veršů. Až nyní jsem je přenesla do hmotného světa. Přesně tak, jak tehdy vznikaly – každou jednu vedle básně, která k ní neodmyslitelně patří. A tak tu máme třeba leden s typickou siluetou Tří králů, květen s hnízdem obývaným origami anebo srpen plný zlatých klasů dozrávání.
Cyklus Ozvěny roku byl více než 10 let starou záležitostí. Když jsem sbírku kompletovala a viděla první Michalovy grafické návrhy jejího vzhledu, bylo mi jasné, že budu potřebovat ještě ilustraci jednu, a sice na obálku. Emila jsem s obavami a s velikou prosbou o něco v podobném duchu oslovila počátkem roku 2022 a nutno říct, že po těch letech ani chvilku nezaváhal. I když už byl v tvorbě úplně někde jinde, jak už to ostatně bývá, sáhl do svého autorského šuplíku a vylovil tři krásné obrázky vytvořené stejnou technikou. Opět nezištně a pohotově. Jako by celou dobu na to byl připraven a jen čekal, kdy se ozvu. Grafiku, která zdobí obálku jsem si vybrala téměř okamžitě. Samota. Tak se ilustrace jmenuje a perfektně se hodí. Jak ke mně, mnoha ženám v jedné bytosti, tak ke sbírce, která je první a zároveň poslední. Nějak prostě vím, že bude jen jedna. I kdybych po zbytek života byla buzena múzami. Tohle je prostě sběr, a ještě k tomu pozdní. Myslím, že název vyjadřuje vše. I když děl s tímto názvem jsou bezesporu na světě již desítky. Tenhle Pozdní sběr je můj, jediný a jedinečný.
Tím jsem svůj díl práce (až na pár detailních dopilování) uzavřela a ujal se toho můj drahý muž Milan. Komunikoval s grafikem Michalem a společně dotvářeli celou podobu sbírky, vyzýval mě ke konzultacím a připomínkám, hledal a trpělivě oslovoval nakladatele. Jenže o poezii moc zájem není a pokud je, tak podmínky jsou pro autory tak málo výhodné, že je to až k pláči. Našim cílem nebylo na sbírce vydělávat, ale poslat ji k co nejvíce lidem. Vydat ji alespoň ve slušném nákladu tak, aby měla šanci oslovit. Nakonec jsme došli k názoru, že nechceme masovou záležitost. Že chceme spíše limitovanou edici, která se dostane tam, kam má a kterou bude mít šanci si zakoupit každý koho osloví vlastní prezentací.
Zatímco probíhaly polemiky na to, co a jak dál jsem téměř už finální podobu ke korekturám poslala dvěma svým kamarádkám Táni a Evě. Každé z jiného „světa kraje“ a jiného těsta, přesto duším tolik podobným mě samotné. Aby vše s láskou prošly a zkontrolovaly, protože já už své chyby zkrátka nevidím.
A vydavatelem jsme se nakonec stali sami. Požádali jsme Národní agenturu ČR o vydání ISBN a následně začali hledat někde poblíž tiskárnu, která vládne digitálním tiskem a kde si můžeme o konečném vzhledu sbírky s někým promluvit. Vybrali jsme nakonec přáteli doporučenou tiskárnu Drukarnia Wydawnictwa ARKA v polském Těšíně, kde nám poradili, probrali s námi všechny možné možnosti tisku, a nakonec vše dotáhli i do zdárného finále.
V pátek. 8. července 2022 jsme si z tiskárny odvezli 230 kusů sbírky. Byl to den jako každý jiný. Vezli jsme Péťu – synka mého muže domů z prázdnin u nás – a cestou jsme se zastavili vyzvednout ten vzácný náklad. Naložili jsme jej snadno do kufru auta a jeden výtisk si i s vděčností prohlédli a polaskali.
Dobrá věc se snad podařila. Teď už může sbírka s tak výstižným názvem Pozdní sběr vyrazit k vám, do vašich knihoven, do vašich hlav a srdcí. A já si přeji … Kéž bych v každém z nich alespoň z malé části našla kus svého domova.
Vaše Zuzana
