SETKÁNÍ TĚŠÍNSKÝCH BÁSNÍŘEK/SPOTKANIE CZESYŃSKICH POETEK

Kdo by to býval řekl, že v Těšíně je tolik básnířek!? A když píšu Těšín, myslím tím oba Těšíny – ten s přídomkem Český i polský Cieszyn. Protože pro mě, jakožto i pro mnoho jiných, je to stále jedno město bez hranic…

Aneb o čem budu dnes psát? Bude to o SETKÁNÍ TĚŠÍNSKÝCH BÁSNÍŘEK/SPOTKANIE CZESYŃSKICH POETEK, které se konalo 4. 4. 2023 v Čítárně a kavárně Avion.

Rezonuje ve mě totiž stále. A jak k němu vlastně došlo? Je to především díky dvěma výjimečným dámám, básnířkám, umělkyním… Renatě Putzlacher Buchtové a Martě Bocek. Hlavně ale díky Renatě. Ta mě hned po vydání mé sbírky oslovila s tím, že bych ji měla i někde veřejně odprezentovat a představit, jak se říká – pokřtít. A také se sešla s Martičkou, aby jak sama říká, poznala nastupující generaci poetů. A postupně se pak rodil v její hlavě plán, spojit nás tři dohromady, do jednoho pořadu čtení.

Přiznám se, že jsem veliký trémista a před publikem se i díky povaze mých veršů cítím tak trochu jako císař z notoricky známé Andersenovy pohádky ve svých nových šatech. Ovšem v momentě, kdy zjistil, že na sobě opravdu nic nemá. Říci „obnažená“ mi přijde tady docela banální. Bude to nejspíš něco více. Renata mi na naší konspirační schůzce ale poradila jednu výbornou věc, kterou praktikuje i sama. Příliš osobní verše prostě na veřejnosti nečte. Ne, že by nechtěla, ale emoce, při kterých vznikly jsou často tak silné, že vám sevřou hrdlo a rozvibrují vnitřnosti natolik, že může dojít k nečekaným, a ne vždy vítaným projevům. Ano, my básnířky (a dovolím si říct, i básníci) se někdy dojmeme i sami nad sebou.

Setkání „Pod drewem Avionu“ nakonec bylo více než jen obyčejné setkání. Příjemné prostředí kavárny Avion, jako by pro nás, naše pozorné posluchače bylo ostrovem v jinak rušném městě. A na něm jsme pluli společně na vlnách veršů a plynulého povídání o nás, o umění, a vzpomínkách na dílo pana Bronislawa Liberdy, jeho kouzelných obrazech, v nichž dominantním prvkem je vždy světlo, o přírodě, cestování a o všem možném, co nám, jak se říká přinesla slina na jazyk… Polský jazyk volně přecházel do češtiny a bylo hezké vidět, a hlavně cítit porozumění a zájem v očích a srdcích lidí kolem nás. Ať už to byly naše rodiny, média, naši přátelé a členové Saloniku Cieszynskiego, či milovníci poezie, kteří nás doposud třeba vůbec neznali. Nakonec se původně plánovaná hodina protáhla na hodinu a půl a konstatovali jsme všichni, včetně publika, že bychom vydrželi i déle. Ale jak se říká, dobrého raději pomálu. Zbytek si necháme třeba na příště.

Níže, ještě slova našich přátel, kteří se za našim večerem ohlíželi a dali si čas odeslat mi zpětnou vazbu + fotografie zdroj vlastní nebo převzato z článků Zwrot a Głos.

Omlouvám se za to, že zde zmiňuji jen několik z nich... a všem ostatním moc děkuji za krásná, podporující slova.

Renata Putzlacher (básnířka, kamarádka, překladatelka a publicistka): Po wczorajszym polsko-czeskim wieczorze poetyckim "na granicy" poetka Marta Bocek napisała: "Pod drzewem Avionu. Trio". Patrzę na zdjęcie, które robiła jej mama i uświadamiam sobie, że to drzewo oglądałam jako jedna z pierwszych w 2010 roku. 13 lat minęło jak jeden dzień...

Jak napsali kdysi o malbě, dominantě kavárny Avion: "Malba paní Jaroslavy Sojnekové z Brna inspiruje k přemýšlení o tom, co tady kdysi bylo a zůstalo jen stínem, vzpomínkou." (Avion, červen 2010)

Alicja Santarius (spisovatelka, básnířka, kamarádka, členka Saloniku Ciesinskiego): Tego ważnego wydarzenia nie mogę u siebie pominąć. Wczoraj, po drugiej stronie mostu, w czytelni i kawiarni AVION odbyło się spotkanie trzech Poetek Marta Bocek, Zuzana Bláhová, Renata Putzlacher. Wnętrze napełniło się atmosferą tak niezwykłą, że jeszcze długo „po” nie mogłam przestać o niej myśleć. Wiersze każdej z Pań są inne, jednak łączy je wrażliwość i mądrość. Po takim spotkaniu nie chce się wracać do codzienności. Albo nieprędko. Z przyjemnością wysłuchałam nie tylko wierszy, ale też tego, co i w jaki sposób Panie mówiły o sobie i do siebie. Uczta dla ducha, uczta dla ucha.

Dodatkową przyjemnością dla mnie był fakt, że w wydarzeniu w charakterze widzów wzięła udział nasza salonikowa grupa. Dobrze jest uczestniczyć w ważnych wydarzeniach z tymi, którzy czują podobnie. Dziękuję.

Danuta Chlup (spisovatelka, redaktorka regionálních novin Głos): článek zde

Nina Suchanek (redaktorka regionálních novin Zwrot): článek zde

Magdalena Ćmiel (redaktorka regionálních novin Hutník): článek zde

Taťána Groušlová (kamarádka nejlepší): Bylo to pohlazení. Bylo to dojemné. Bylo to o duši a talentu a úžasných bytostech, které umí slova skládat tak něžně a s citem, až je to dechberoucí. Nezapomenutelné…